KDE sídlíme?
Ze starého brněnského domu prý vede tajná úniková cesta pod kašnou Parnas do budovy Divadla Reduta. Nebo vede
z Reduty do Špalíčku? Je to pravda nebo ne? Od nás nebudete unikat, k nám se budete vracet.
Upozornění - prostředí a výuka LIMR jsou návykové!
Máte děti a jdete k nám na konzultaci? Nevíte, kam s nimi? Vezměte děti s sebou!
Milujeme historii, žijeme v realitě přítomnosti a s nadějí hledíme do budoucnosti.
Sídlíme v srdci starého a velkého města ve středu Evropy. V domě, kterým jde život několik staletí již od založení města, dokonce v jednom z nejdéle osídlených bloků historického centra. Zeleném Špalíčku. Malém Špalíčku. U nás se ocitnete přímo uvnitř učebnice architektonických stylů a reálných ukázek základních nástrojů, které pomáhají tvořit město a používá je při své práci architekt-urbanista. Nebo učebnici prostoru budete mít jako na dlani, protože na vše koukáme z našich oken.
Můžete se dívat a učit s námi.
JAK to u nás vypadá?
zde jsme:
Zelený Špalíček v Brně
dům na adrese Zelný trh 12
dům, kterým dějiny kráčely, kráčí a kráčet budou,
v přízemí můžete nakrmit kručící žaludek i koupit malý dárek z cest,
ve 2. patře, za prvními prosklennými dveřmi
žijeme MY.
Nakrmíme vaši duši, srdce a mozek.
máme:
mravenčí UČEBNU
s replikou staré školní tabule
a s výhledem k divadlům
konzultační ATELIÉR
plný inspirace
ducha i realizací
+
připravujeme
KUCHYŇKU,
aby se nadšení studenti mohli také v klidu nadlábnout
a navíc máme:
KNIHY,
ve kterých u nás můžete bádat nekonečně dlouho
HRY,
jenž děti neomrzí
POMŮCKY,
které jsou ze života
Děti jsou našimi přednostními zákazníky. U nás se i z malého tyrana, zarytého bručouna, choulostivého uplakánka
nebo domácího pecivála stane
ARCHITEKT!
Proč? To je hračka:
architekt MUSÍ umět vymezit hranice - domům, divoké zvěři i velké vodě, MUSÍ mít cit a pochopení pro místo, zákazníka, společnost i dobu, stejně jako MUSÍ zvládnout kormidlovat loď svého ateliéru i v dobách bouří.
Lidské mraveniště:
šíříme myšlenku architektury
napříč profesemi, generacemi i zeměkoulí
škola hrou
učíme prožitkem
praxe
PROČ
škola architektury pro veřejnost?
Zvedněte teď prosím oči od obrazovky.
Co vidíte?
Zeď? Okno a pohled z něj? Stromy? Mříže? Fasádu protějšího domu? Okraj lesa? Portál kostela? Sousední stůl v kavárně?
Prostor nás obklopuje všechny, rozdíl je pouze v tom, jak a čím je formován. Zdmi, stavbami, náměstím či ulicemi, alejí stromů, ploty nebo volnou krajinou?
Prostor za nás nevyřeší všechny naše lidské bolesti, ale prostředí, které nás obklopuje - nábytek, stavby, prostranství, vsi, města, krajina nás mohou významně ovlivnit v praktickém uspořádání a dopadu do času a vydání naší energie (vzpomeňte na čas v dopravní zácpě, byt
bez úložných prostorů nebo schodiště, které jste nemohli najít a dům přitom měl více pater), mohou inspirovat barvou a materiálem, povznést ducha a možná i ukonejšit srdce a pak můžeme jít dál posíleni a s nadhledem. Nebo s touhou měnit a růst. Nebo rovnou s pokorou.
Každý si nemůže nechat postavit nový dům nebo jej zrekonstruovat, natož založit nové město nebo změnit tvář krajiny,
každý se ale může o prostoru něco naučit a přispět k fungování prostředí okolo nás, k harmonii.
Doma nebo v kanceláři mnohdy stačí otočit stůl vůči oknu nebo dveřím, PUSTIT UZDU FANTAZII a vymezit nábytkem prostor jinak. V náročnějším případě probourat nový otvor nebo starý zazdít, vybourat nebo postavit příčku.
Mnohdy stačí VŽÍT SE DO UŽIVATELE PROSTORU, v nemocnicích si představit, že jsem pacient, kde se můj životní prostor zúží na postel, kterou v lepším případě odděluje závěs od souseda. Postel je mnohdy postavena
v místnosti tak, aby se tam hlavně vešla, ale na psychiku pacienta může mít obrovský vliv spousta jiných aspektů. Nekrytá záda, poloha okna a dveří vůči lůžku, materiály a barvy, počet podlaží a forma stavby. Ve školách si můžeme vzpomenout na svoje dětství a zvýšenou potřebu pohybu, potřebu objevování nebo naopak stav úzkosti ze skupiny a potřebu intimity mezi jednotvárnými studenými šedivými monobloky.
Jindy pomůže POZOROVAT a poměřovat předměty denní potřeby - kolik čeho se vejde kam? Hrnečků do police a aut na ulici?
Jaké jsou potřeby člověka, rodiny, domácnosti, domu, ulice, čtvrti, vesnice? Co společně dohromady vytvoří tři proměnné, ale nezbytné aspekty
FUNKCI, PROVOZ A PROSTOR?
Jak s místem naloží odlišná MENTALITA OBYVATEL konkrétního prostoru?
Někdo potřebuje prostor pro knihy a studium a k přípravě jídla mu stačí čajová kuchyňka, jiný knížky ve svém životě nemá vůbec a naopak vaří velmi často a rád a potřebuje velkou kuchyň, třetí potřebuje obojí plus posilovnu navrch.
Jak takové odlišné potřeby vklínit do unifikovaných bytů?
Na náměstí se sice může vejít 30 nebo i 50 aut, ale opravdu je nutné využít prostor jako parkoviště? Jiná situace s auty je na malém městě, jiná v centrech velkých měst.
A co proměna v rámci naší DENNÍ NEBO ŽIVOTNÍ role? Cítíte se v divadle, v hostinci, na úřadě nebo na hřbitově stejně či odlišně? Změníte podle prostředí svoje chování? Opravdu ne? Nevěřím. Zkuste to znovu a jít na ta místa sám a vnímejte je všemi smysly, které Vám příroda nadělila.
PROSTOR JE JEDEN, rozdíl je pouze ve formách a měřítcích jeho znázornění.
Kdo za mraveništěm stojí?
Jana Kaštánková
"Architektura nepatří jen na vysoké školy a vzdělancům. Otevírám školu architektury pro širokou veřejnost, protože podle mého názoru je porozumění věcem a souvislostem cennější devizou než hmotný majetek. Předávání poznání z generace na generaci má hluboký smysl bez ohledu na naše místo na zeměkouli, bez ohledu na náš věk a sociální postavení. Je to na rebela moc správňácké?"
Postavíte školu společně s Janou?
Kontakty
Lidské Mraveniště, Zelný trh 12, 602 00 Brno