KDE neškola sídlí?

Ze starého brněnského domu, odkud prý vede tajná úniková cesta pod kašnou Parnas do budovy Divadla Reduta. Nebo vede z Reduty do Špalíčku? Je to pravda nebo ne? Z neškoly nebudete unikat, tam se budete vracet.

Upozornění - prostředí a výuka LIMR jsou návykové!

Neškolu mají nejraději děti!

Miluji historii, žiji v realitě přítomnosti a s nadějí hledím do budoucnosti.

Sídlím v srdci starého a velkého města ve středu Evropy. V domě, kterým jde život několik staletí již od založení města, dokonce v jednom z nejdéle osídlených bloků historického centra. Zeleném Špalíčku. Malém Špalíčku. U mě se ocitnete přímo uvnitř učebnice architektonických stylů a reálných ukázek základních nástrojů, které pomáhají tvořit město a používá je při své práci architekt-urbanista. Nebo učebnici prostoru budete mít jako na dlani, protože na vše koukám z našich oken.

Můžete se dívat a učit se mnou.

JAK to u mě vypadá?

Tady neškola sídlí:

Zelený Špalíček v Brně

dům, kterým dějiny kráčely, kráčí a kráčet budou,

v přízemí můžete nakrmit kručící žaludek i koupit malý dárek z cest,

ve 2. patře, za prvními prosklennými dveřmi

žije NEŠKOLA.

Nakrmím vaši duši, srdce a mozek.

V neškole je:

mravenčí KLUBOVNA

s replikou staré školní tabule

a s výhledem k divadlům

a konzultační ATELIÉR

plný inspirace 

ducha i realizací

+

v roce 2018 jsem plánovala kuchyňku, aby se nadšení studenti mohli také v klidu nadlábnout, z kuchyňky sešlo a v místnosti bude dílna. Jaká asi?

 

A navíc mám:

spoustu

KNIH A ATLASŮ,

ve kterých se dá bádat nekonečně dlouho

HRY,

jenž děti neomrzí

POMŮCKY,

které jsou ze života.

Děti jsou mými přednostními zákazníky. U mě se i z malého tyrana, zarytého bručouna, choulostivého uplakánka
nebo domácího pecivála stane

ARCHITEKT!

Proč? To je hračka:

architekt MUSÍ umět vymezit hranice - domům, divoké zvěři i velké vodě, MUSÍ mít cit a pochopení pro místo, zákazníka, společnost i dobu, stejně jako MUSÍ zvládnout kormidlovat loď svého ateliéru i v dobách bouří.

Lidské mraveniště

šíří myšlenku architektury

napříč profesemi, generacemi i zeměkoulí

 

škola hrou

suchar si dopřeje životadárnou změnu, hračička bude u nás ve svém živlu, učíme zejména hrou, protože všichni jsme věčné děti

učím prožitkem

můžete se měsíce a léta učit z knížek, slovníků a encyklopedií, ale co člověk prožije, to nezapomene, podělím se s Vámi o bohatou praxi a Vaše vnímání problematiky bude mnohonásobně rychlejší

praxe

praxe všech architektů, inženýrů a techniků spolupracujících s Lidským Mraveništěm čítá dohromady stovky let. Osobně, coby autorka konceptu neškoly, mám praxi architekta v první linii 33 let a k tomu učím 7 let.

PROČ

škola architektury pro veřejnost?

Zvedněte teď prosím oči od obrazovky.

Co vidíte?

Zeď? Okno a pohled z něj? Stromy? Mříže? Fasádu protějšího domu? Okraj lesa? Portál kostela? Sousední stůl v kavárně? 

Prostor nás obklopuje všechny, rozdíl je pouze v tom, jak a čím je formován. Zdmi, stavbami, náměstím či ulicemi, alejí stromů, ploty nebo volnou krajinou?

Prostor za nás nevyřeší všechny naše lidské bolesti, ale prostředí, které nás obklopuje - nábytek, stavby, prostranství, vsi, města, krajina nás mohou významně ovlivnit v praktickém uspořádání a dopadu do času a vydání naší energie (vzpomeňte na čas v dopravní zácpě, byt
bez úložných prostorů nebo schodiště, které jste nemohli najít a dům přitom měl více pater), mohou inspirovat barvou a materiálem, povznést ducha a možná i ukonejšit srdce a pak můžeme jít dál posíleni a s nadhledem. Nebo s touhou měnit a růst. Nebo rovnou s pokorou.

Každý si nemůže nechat postavit nový dům nebo jej zrekonstruovat, natož založit nové město nebo změnit tvář krajiny, každý se ovšem může o prostoru něco naučit a přispět k fungování prostředí okolo nás, k harmonii.

Doma nebo v kanceláři mnohdy stačí otočit stůl vůči oknu nebo dveřím, PUSTIT UZDU FANTAZII a vymezit nábytkem prostor jinak. V náročnějším případě probourat nový otvor nebo starý zazdít, vybourat nebo postavit příčku. 

Mnohdy stačí VŽÍT SE DO UŽIVATELE PROSTORU, v nemocnicích si představit, že jsem pacient, kde se můj životní prostor zúží na postel, kterou v lepším případě odděluje závěs od souseda. Postel je mnohdy postavena
v místnosti tak, aby se tam hlavně vešla, ale na psychiku pacienta může mít obrovský vliv spousta jiných aspektů. Nekrytá záda, poloha okna a dveří vůči lůžku, materiály  a barvy, počet podlaží a forma stavby. Ve školách si můžeme vzpomenout na svoje dětství a zvýšenou potřebu pohybu, potřebu objevování nebo naopak stav úzkosti ze skupiny a potřebu intimity mezi jednotvárnými studenými šedivými monobloky. 

Jindy pomůže POZOROVAT a poměřovat předměty denní potřeby - kolik čeho se vejde kam? Hrnečků do police a aut na ulici?

Jaké jsou potřeby člověka, rodiny, domácnosti, domu, ulice, čtvrti, vesnice? Co společně dohromady vytvoří tři proměnné, ale nezbytné aspekty

FUNKCI, PROVOZ A PROSTOR?

Jak s místem naloží odlišná MENTALITA OBYVATEL konkrétního prostoru? 

Někdo potřebuje prostor pro knihy a studium a k přípravě jídla mu stačí čajová kuchyňka, jiný knížky ve svém životě nemá vůbec a naopak vaří velmi často a rád a potřebuje velkou kuchyň, třetí potřebuje obojí plus posilovnu navrch.

Jak takové odlišné potřeby vklínit do unifikovaných bytů? 

Na náměstí se sice může vejít 30 nebo i 50 aut, ale opravdu je nutné využít prostor jako parkoviště? Jiná situace s auty je na malém městě, jiná v centrech velkých měst. 

A co proměna v rámci naší DENNÍ NEBO ŽIVOTNÍ role? Cítíte se v divadle, v hostinci, na úřadě nebo na hřbitově stejně či odlišně? Změníte podle prostředí svoje chování? Opravdu ne? Nevěřím. Zkuste to znovu a jít na ta místa sám a vnímejte je všemi smysly, které Vám příroda nadělila.

PROSTOR JE JEDEN, rozdíl je pouze ve formách a měřítcích jeho znázornění. 

Kdo za mraveništěm stojí?

Jana Kaštánková

autorka konceptu neškoly architektury i její hlavní duše
Jsem autorizovaná architektka, ale v životě hlavně partnerka, máma, stepbabička, sestra, švagrová, sestřenice a dokonce i neteř! Založením rebel.

"Architektura nepatří jen na vysoké školy a vzdělancům. Otevírám školu architektury pro širokou veřejnost, protože  podle mého názoru je porozumění věcem a souvislostem cennější devizou než hmotný majetek. Předávání poznání z generace na generaci má hluboký smysl bez ohledu na naše místo na zeměkouli, bez ohledu na náš věk a sociální postavení. Je to na rebela moc správňácké?"

 

Postavíte školu společně s Janou?

Kontakty

Lidské Mraveniště, Zelný trh 12, 602 00 Brno

informace

info@lidskemraveniste.cz

fakturace

fakturace@lidskemraveniste.cz

Facebook

@LidskeMraveniste