Lidské mraveniště:

šíříme myšlenku architektury

napříč profesemi, generacemi i zeměkoulí

 

škola hrou

suchar si dopřeje životadárnou změnu, hračička bude u nás ve svém živlu, učíme zejména hrou, protože všichni jsme věčné děti

učíme prožitkem

můžete se měsíce a léta učit z knížek, slovníků a encyklopedií, ale co člověk prožije, to nezapomene, podělíme se s Vámi o naši praxi prožitkem a Vaše vnímání problematiky bude mnohonásobně rychlejší

praxe

praxe všech architektů, inženýrů a techniků spolupracujících s Lidským Mraveništěm čítá dohromady stovky let, hlavní duše a autorka konceptu neškoly architektury má praxi architekta v první linii 28 let

0
akcí
0
odborníků
0
učebna pod střechou
0
let praxe hlavní duše neškoly
0
učeben v terénu

PROČ

škola architektury pro veřejnost?

Zvedněte teď prosím oči od obrazovky.

Co vidíte?

Zeď? Okno a pohled z něj? Stromy? Mříže? Fasádu protějšího domu? Okraj lesa? Portál kostela? Sousední stůl v kavárně? 

Prostor nás obklopuje všechny, rozdíl je pouze v tom, jak a čím je formován. Zdmi, stavbami, náměstím či ulicemi, alejí stromů, ploty nebo volnou krajinou?

Prostor za nás nevyřeší všechny naše lidské bolesti, ale prostředí, které nás obklopuje - nábytek, stavby, prostranství, vsi, města, krajina nás mohou významně ovlivnit v praktickém uspořádání a dopadu do času a vydání naší energie (vzpomeňte na čas v dopravní zácpě, byt bez úložných prostorů nebo schodiště, které jste nemohli najít a dům přitom měl více pater), mohou inspirovat barvou a materiálem, povznést ducha a možná i ukonejšit srdce a pak můžeme jít dál posíleni a s nadhledem. Nebo s touhou měnit a růst. Nebo rovnou s pokorou.

Každý si nemůže nechat postavit nový dům nebo jej zrekonstruovat, natož založit nové město nebo změnit tvář krajiny,

každý se ale může o prostoru něco naučit a přispět k fungování prostředí okolo nás, k harmonii.

Doma nebo v kanceláři mnohdy stačí otočit stůl vůči oknu nebo dveřím, PUSTIT UZDU FANTAZII a vymezit nábytkem prostor jinak. V náročnějším případě probourat nový otvor nebo starý zazdít, vybourat nebo postavit příčku. 

Mnohdy stačí VŽÍT SE DO UŽIVATELE PROSTORU - v nemocnicích si představit, že jsem pacient, kde se můj životní prostor zúží na postel, kterou v lepším případě odděluje závěs od souseda. Postel je mnohdy postavena v místnosti tak, aby se tam hlavně vešla, ale na psychiku pacienta může mít obrovský vliv spousta jiných aspektů - nekrytá záda, poloha okna a dveří vůči lůžku, materiály a barvy, počet podlaží a forma stavby. Ve školách si můžeme vzpomenout na svoje dětství a zvýšenou potřebu pohybu, potřebu objevování nebo naopak stav úzkosti ze skupiny a potřebu intimity mezi jednotvárnými studenými šedivými monobloky. 

Jindy pomůže POZOROVAT a poměřovat předměty denní potřeby - kolik čeho se vejde kam? Hrnečků do police a aut na ulici?

Jaké jsou potřeby člověka, rodiny, domácnosti, domu, ulice, čtvrti, vesnice? Co společně dohromady vytvoří tři proměnné, ale nezbytné aspekty

FUNKCI, PROVOZ A PROSTOR?

Jak s místem naloží odlišná MENTALITA OBYVATEL konkrétního prostoru? 

Někdo potřebuje prostor pro knihy a studium a k přípravě jídla mu stačí čajová kuchyňka, jiný knížky ve svém životě nemá vůbec a naopak vaří velmi často a rád a potřebuje velkou kuchyň, třetí potřebuje obojí plus posilovnu navrch. Jak takové odlišné potřeby vklínit do unifikovaných bytů? 

Na náměstí se sice může vejít 30 nebo i 50 aut, ale opravdu je nutné využít prostor jako parkoviště? Jiná situace s auty je na malém městě, jiná v centrech velkých měst. 

A co proměna v rámci naší DENNÍ NEBO ŽIVOTNÍ role? Cítíte se v divadle, v hostinci, na úřadě nebo na hřbitově stejně či odlišně? Změníte podle prostředí svoje chování? Opravdu ne? Nevěřím. Zkuste to znovu a jít na ta místa sám a vnímejte je všemi smysly, které Vám příroda nadělila.

 

 

Prostor je jeden,

 

rozdíl je pouze ve formách

a měřítcích jeho znázornění. 

KDE sídlíme?

Milujeme historii, žijeme v realitě přítomnosti a s nadějí hledíme do budoucnosti.

Sídlíme v srdci starého a velkého města ve středu Evropy. V domě, kterým jde život několik staletí již od založení města, dokonce v jednom z nejdéle osídlených bloků historického centra. Zeleném Špalíčku. Malém Špalíčku. U nás se ocitnete přímo uvnitř učebnice architektonických stylů a reálných ukázek základních nástrojů, které pomáhají tvořit město a používá je při své práci architekt-urbanista. Nebo učebnici prostoru budete mít jako na dlani, protože na vše koukáme z našich oken.

Můžete se dívat a učit s námi.

JAK to u nás vypadá?

zde jsme:

Zelený Špalíček v Brně

dům na adrese Zelný trh 12

dům, kterým dějiny kráčely, kráčí a kráčet budou,

v přízemí můžete nakrmit kručící žaludek i koupit malý dárek z cest,

ve 2. patře, za prvními prosklennými dveřmi

žijeme MY.

Nakrmíme vaši duši,

srdce a mozek.

máme:

mravenčí UČEBNU

s replikou staré školní tabule

a s výhledem k divadlům

konzultační ATELIÉR

plný inspirace 

ducha i realizací

+

připravujeme

KUCHYŇKU,

aby se nadšení studenti mohli také v klidu nadlábnout

 

a navíc máme:

KNIHY,

ve kterých u nás můžete bádat nekonečně dlouho

HRY,

jenž děti neomrzí

POMŮCKY,

které jsou ze života 

Z domu prý vede tajná úniková cesta pod kašnou Parnas do budovy Divadla Reduta. Nebo vede z Reduty do Špalíčku? Je to pravda nebo ne? Od nás nebudete unikat, k nám se budete vracet.

Upozornění - prostředí a výuka LIMR jsou návykové!

Máte děti a jdete k nám na konzultaci? Nevíte, kam s nimi? Vezměte děti s sebou!

 

Děti jsou našimi přednostními zákazníky. U nás se i z malého tyrana, zarytého bručouna, choulostivého uplakánka nebo domácího pecivála stane

ARCHITEKT!

Proč? To je hračka:

architekt MUSÍ umět vymezit hranice - domům, divoké zvěři i velké vodě, MUSÍ mít cit a pochopení pro místo, zákazníka, společnost i dobu, stejně jako MUSÍ zvládnout kormidlovat loď svého ateliéru i v dobách bouří.

Kdo za mraveništěm stojí?

Jana Kaštánková
Jana Kaštánková
architektka, autorka konceptu neškoly architektury i její hlavní duše

"Musela jsem projít údolím slz, abych se stala architektem na plný plyn."

Malá holčička, co se lekne i mouchy. Opláče každou mrtvou rybičku v akváriu. Věčně se drží máminy sukně a přitom zbožně hledí na tátu a starší sestru. Po vzoru mámy chce být učitelkou, po vzoru táty inženýrkou, po vzoru sestry od mala kreslí a protože v té kupě dospělých okolo sebe si hlavně potřebuje dokázat, že život zvládne sama a není dítětem s umetenou cestičkou, vybere si jinou profesi než rodiče a sestra. Jde studovat architekturu a zkušební komise jí otevře dveře rovnou na tehdejší katedru urbanismu. Studuje, jak se staví města a přitom chce hlavně hnízdit, vždyť je holka. Ta malá se jmenuje Jana a pro příjmení po tátovi jí kamarádi začnou říkat Kaštánku. 

"Držet mrtvou mámu v náručí, po mnoha náročných měsících jejího umírání, je jako držet mrtvou sebe samu."

Když pár let po tátovi zemře i Janina máma, ta malá holka uvnitř Jany rozbije svůj dosavadní život na tisíc kousků a zatopí jej tisíciletou vodou. Předtím rodičům dlouhé roky ukazuje, že život zvládne sama a nechce od mámy ani štrůdl na neděli. Plus má za to, že se musí žít "správně". Mnohdy jí tohle přesvědčení v životě drhne, ale mámě a tátovi to neřekne, akorát nechápe, proč nejde vše hladce, když dělá všechno "jak se má"? Potká otce svojí dcery, a znovu celému světu dokazuje, že vše zvládne správně. Co je to "správně"? Pomáhá všem okolo sebe a na sebe moc nemyslí. Dlouhá léta pracuje jako územní plánovačka. Práci a mnohočetné zkušenosti získává ve výběrových řízeních, kde většinou rozhoduje nejnižší cena. Kvalitu a přidanou hodnotu zadavatelé moc neocení. Janě v tu dobu chybí architektonická komunita a přijme práci funkcionářky profesní komory. Namísto dozoru nad svým zdravím, dozoruje projekty jiných a ta role jí nesedí - je totiž hlavně záchranář. Odměnou za tuhle štvanici je jí přehled v zákonech a vyhláškách. O tom snila jako dítě u řeky Nežárky? Nad tím bádala v Soběslavském parku u altánku Muchomůrka? 

"Když si sáhnete na dno, moc věcí vás pak už v životě nezaskočí."

Razítko architekta chce v emočním šoku po mámině smrti Jana pověsit na hřebík. Přečte hromadu knížek do té doby netknutých. Od Shakespeara, přes Bibli po Elisabeth Kübler-Rossovou. Objeví se i vážný zdravotní problém. Když požádá o pomoc ty, kterým dřív pomáhala, začnou se jí vyhýbat nebo ji dirigovat. Pochopí, jak moc si ubližovala, když žila životy druhých víc než ten svůj. Krátce na to od lidí uteče. Přitom se v ní stále ozývá slaboučký hlásek plného života, ale nechce ho zatím moc slyšet. 

Zůstane sama? 

Tenkrát vezme poslední ušetřené peníze a odletí na ostrov na severu Zeměkoule. Ostrov lávy a gejzírů na zlomu zemských desek, plný vodopádů, bujný, drsný a čistý zároveň. Tam jí dojde, že ona sama je takovým ostrovem. Po návratu s vděkem pohlédne na razítko architekta, vždyť povolání si svobodně vybrala. Podstatné střepy předchozího života slepí, opustí dech beroucí funkcionaření a jako o závod se po dlouhé době pustí do architektonických soutěží. Co na tom, že jejími souputníky jsou většinou lidé možná o generaci mladší? 

"Když člověk dělá práci s nasazením a láskou zároveň, není možné neuspět. Úspěch je sama cesta."

Světově uznávaný český architekt Jan Kaplický poprvé vyhrál architektonickou soutěž v jeho 59 letech. Nevzdal se! Nevzdal se zejména svojí cesty, svého snu, sám sebe.

V jedné soutěži Jana postaví mámě smuteční síň, ve druhé rozšíří koryto řeky a navrhne v něm nový ostrov. Navrhování bylo, je a bude hra! Vyškrábe sebevíru nasloucháním okolí dříve skoro udusanou k zemi a pošle soutěžní návrh za velkou louži do New Yorku, v další soutěži doma získá BRONZ! Po dlouhé době se zase dostane na "bednu" a tehdy znovu začíná naplno žít. Opustí nudné konvence a vymezuje si nové hranice. Odvážně, ale s respektem k životu. 

"Smysl vidím ve spolupráci a dohodě." 

Jana naštěstí pod vlivem silných emocí nezahodila, co 20 let budovala, a také její cesta urbanistky a územní plánovačky se zúročila v nových výzvách, začne pracovat jako soutěžní porotce v urbanistických soutěžích, zkušební komisař v profesní komoře a dostává výzvy do urbanistických soutěží jako autorka, účastní se konferencí, začne přednášet a dělat první workshopy. V jedné z architektonických soutěží se Janin návrh sice nedostane na bednu, ale dokáže spojit  mnoho dříve neznámých lidí po cestě za výsledkem. Kupodivu? Pojila je stejná vize! Po letech soutěžení vyzrál Janin přístup k soutěžím. Výhra je samozřejmě skvělá, nicméně nejdůležitější je pro ni zveřejnění profesního názoru a diskuze nad ním - jak s profíky, tak s veřejností. A jak dopadla soutěž následující? STŘÍBRO! I teď při spuštění Mraveniště Jana možná opět soutěží.

Jana odhalila na svojí cestě její silné stránky - hravost, hloubavost a trpělivost. Velkou představivost, mnohdy až bujnou fantazii, i schopnost porozumění a pochopení. 

"Když mi došlo, že založením nejsem správňák, ale rebel, spadl mi kámen ze srdce a uvolnilo se ve mě spousta energie, kterou jsem dala do svých návrhů. Najednou jde v mém životě všechno hladce. Mám spoustu nových nápadů a když se krátce něco zadrhne, nehroutím se. Kdoví, kolik času je mi v životě svěřeno a vše podstatné je přece ukryto v našem pohledu na svět. To je onen grál, který jsem nemohla najít. To je důvod, proč jsem nerozuměla některým lidem a nechápala důvody jejich chování. Mají různé druhy strachu. I já strach měla a navíc byla typ, co ústrky ostatních polyká. Teď jsem jako ryba ve vodě a ukřivděné okolí řeším jinak. Rebel překračuje staré a zakládá nové. Kromě činnosti architekta si plním ještě jeden ze svých dávných snů a zároveň tím naplňuji soukromý slib, který jsem si dala po mámině smrti - nepromarnit svůj život pod taktovkou druhých."

"Jsem přesvědčená, že architektura nepatří jen na vysoké školy a vzdělancům. Otevírám školu architektury pro širokou veřejnost, protože  podle mého názoru je porozumění věcem a souvislostem cennější devizou než hmotný majetek. Předávání poznání z generace na generaci má hluboký smysl bez ohledu na naše místo na zeměkouli, bez ohledu na náš věk a sociální postavení. Je to na rebela moc správňácké?"

 

Postavíte školu společně s Janou?

Kontakty

Lidské Mraveniště, Zelný trh 12, 602 00 Brno

Telefon

+420 604 965 856 - 8:00 až 16:00 h pracovní dny

E-mail

info@lidskemraveniste.cz rezervace@lidskemraveniste.cz

Facebook

@LidskeMraveniste